Máte na nás ještě nějaké otázky?

Dobrý den, je mi téměř 19 let. Jako malé dítě jsem měla nadváhu ( není se čemu divit když mi moje matka byla schopná dát k svačině např: 3 lipánky a neustále mě cpala různými sladkosti, to jí nemám za zlé.. z jedné strany chápu že mi chtěla dopřát jako hodná maminka..ale taky by měla vědět že.. Všeho s mírou!! I přes to že viděla jak vypadám.. cpala mě dál a dál.. i přes to že už ve školce se mi děti posmívaly.. Bohužel já jako malé dítě neměla ani tušení že se tloustne právě z jídla.. a děti samozdřejmě sladkosti neodmítnou).. Roky na Základní škole byly mé nejhorší v celém životě.. Nadváha se se mnou táhla dál.. i přes to že jsem byla sportovně založené dítě.. a dělala různé aktivity. Byla jsem šikanovaná jak mojí celou třídou, třídní učitelkou ale i celou školou.. Každý mě ponižoval, říkaly mi tlusté prase, nikdy mi neřekli jménem, když jsem šla okolo někoho.. každý na mě jen chrochtal, pár mích spolužáků mě i mlátilo kvůli tomu jak vypadám.. v deváté třídě už jsem to psychicky opravdu nezvládala a tak ... nevím proč ale začla jsem tak nějak divně přemýšlet.. než jsem šla do školy nich jsem nejedla, protože jsem si myslela že kdybych něco snědla.. bylo by to na mě vidět a byly by na mě ještě zlejší.. a tak jsem byla až do večera hlady.. ovšem přišla jsem domů spadl na mě všechen stres a já dokázala sníst obrovské hromady tučného jídla... a tak jsem to dělala dlouhou dobu než jsem se dopracovala na 92kg při mojich 167cm.. Ten den co jsem se vážila byl jako z hororu, doteď to mám před očima... ale byl to den s kterým se mi převrátil i celý můj život... Když jsem vyšla základní školu začala jsem hubnout, svou silnou vůlí, neustálým hladověním a pohybem jsem se dostala na 63kg.. Pamatuju si že v tu dobu jsme jely v létě na dovolenou do Maroka a já už tam opravdu nechtěla vůbec nic jíst, jedla jsem jen opravdu malé množství a to jen když jsem musela.. Začala jsem být velmi plačtivá, pořád jsem si připadala příliž tlustá.. Když jsem jedla jen malé množství jídla tak moje střeva zlenivěla a já po návratu z dovolené jela rovnou k doktorce že už se ta zácpa nedá vydržet, doktorka mi předepsala laktulozový sirup, který mi pomohl.. Poté jsem se zvážila a vážila jsem o 2kg míň... na 61kg...Všimla jsem si že tím hubnu a tím to všechno začalo... Začala jsem užívat nadměrné množství různých projímadel.. Chtěla jsem všem zlým lidem okolo, rodině a hlavně sobě dokázat že já na to mám a že dokážu zhubnout.... hubla jsem... hubla.. víc a vííc.. líbilo se mi jak si mě každý prohlíží a říká jak moc mi to sluší.. ale pro mě jsem pořád byla příliž tlustá.... v mojich 17ti letech jsem vážila 49kg to už byla podváha.. už mě píchalo i srdíčko, byla jsem unavená, nevypyla jsem denně víc než 100ml vody... ale já si připadala čím dál tlustší a tlustší a tlustší, přestala jsem menstruovat a tak mě matka vzala k doktorce na gynekologii.. To byl další z mých osudných dnů.. Paní doktorka řekla že ani nemůžu menstruovat když vypadám tak jak vypadám.. poslala nás na příjem do Nemocnice, kde si mě nechaly přes čtvrt roku s mentální anorexií.. Za celý pobyt v nemocnici jsem přibrala na 58kg.... váhu jsem si držela jen jsem v létě tajně zhubla na 54kg.... schováváním jídla nadměrným sportem a podobně.... Když jsme šly na kontrolu já jsem si přepisovala papírky s váhou jako že vážím 58kg, a když mi to procházelo měla jsem z toho obrovskou radost.. Po létě jsem se vrátila zpět na svých 58kg.. a váhu si držela.... Přes Vánoce jsem přibrala na 61kg což jsem psychicky neunesla a opět se zhroutila.. Zhubla jsem zpět na svých 58kg.. které si držím do těď... Ovšem docházím nejen k psycholožce ale bohužel i na psychiatrii, užívám antidepresiva a každý svůj den žiju ve strachu že stloutnu.. Moje matka a sestra mi neustále denodenně připomínají moje dětství: ´´ když si byla menší, tohle ti vždycky chutnalo, každej nemuže byt stejnej´´ tyhle kecy už nemůžu dál snášet, oni asi nepochopí že to co bylo už NIKDY nebude... Už nikdy nebudu tlustá... mám denně na talíři že jsem byla to tlustý dítě.... Mám takový pocit že mětce dělá dobře když třeba přiberu tak na ní vidím radost.... =( Můj život mě nebaví, někdy bych tu radši nebyla, možná že by to bylo pro všechny lepší, nevím co mám dělat... už budu do konce života ta co byla velmi tlustá)...Proč mi prostě nedá pokoj, proč nemůžu být jako jiné holky normální štíhlá holka a mít mámu které nevadí že jsem štíhlá... Předem děkuju za odpověď... =,(( Martina