Dobrý den, před pěti lety jsem naletela psychopatovi a ze dne na den se mi změnil život, z výšky kterou js si budovala 12let js spadla na absolutní dno, zůstala js bez velkého majetku, bez práce, bez přátel a zhroutila js se z toho....Dostala js se do blázince...ptz js se s tim nedokázala vyrovnat....každý mi říká porad musíš začít znovu...ale jak...js na vše sama, ted js ve věku kdy js chtěla mít rodinu a klidny život....pět let se už trapim a nevím jak a kde začít...

Dobrý den, chtěla bych nejprve ocenit smysluplnost stránek. Jsou moc pěkně udělané a Vaše práce je obdivuhodná. Zároveň bych se chtěla zeptat,
jestli poradenství přes e-mail stále funguje.
Děkuji.

Jste v nouzi soukromých nebo podnikatelských úvěrů pro různé
Účely? Pokud
Ano, Kontakt dickson_nero@blumail.org Mr.Dickson Nero via
název:
Věk:
Částka potřebná:
doba trvání:
Země:
Cíle:
Cell No:
Poznámka: Všechny odpovědi musí být zaslány TÉTO SPOLEČNOSTI
Soukromou adresu dickson_nero@blumail.org

DOBRY DEN MAM PROBLEM NEBO JESLI JSE TO DA NAZVAT PROBLEMEM UZ MAM I TERMIN U PSYCHIATRA JEN BYCH CHTELA VEDET I JINEJ NAZOR MAM HROZNEJ SRRACH JAKO BYCH NECO PROVEDLA JSEM VZTEKLA A PAK BRECIM A NEVIM PROC MAM TAKOVI STAVI DEKUJU VAM ZA ODPOVED ADEL

Dobrý den, veškeré dotazy, prosím, posílejte skrz náš formulář - najdete pod záložkou Bezplatná internetová poradna, vlevo ve sloupci.
Je to hlavně pro Vaše bezpečí a zachování soukromí a anonymity.
Děkujeme

Dobrý den, je mi 15 a potřebovala bych pomoct......Už dávno jsem si všimla,že sem asi divná. Když procházím bytem musím vše vždy kontrolovat. Jestli je zhasnuté světlo,jestli jsou vypnuté kouhoutky ,sporák, zavřené dveře ,nebo zamčené ,skříňka a spousta dalších.Někdy to pořád zkouším tlačím několikrát po sobě do dveří ,nebo jen tak utahuju kohoutky ,dívám se do tmy jestli je zhusnuté ,ikdyž vidím že ano. Přestože podvědomě vím ,že je nepříklad zhasnuté světlo prostě se musím kouknout musím zkusit utáhnout kohoutek , ikdyž vidím na vlastní oči že je utáhnutý. Mám prostě takové nutkání...několikrát jsem se snažila přestat ,ale marně .Prosím mohla byste mi pomoct a říct ,co mám dělat Děkuji moc .

Dobrý den, veškeré dotazy, prosím, posílejte skrz náš formulář. Je to hlavně pro Vaše bezpečí a zachování soukromí a anonymity.
Děkujeme

Dobry den,
odjela jsem pred 6 lety do Anglie.kde jsem se po roce seznamila se svym nyni partnerem. A po roce po dlouhem premlouvani a ukecavani jsme jsme se domluvili ze to spolu zkusime. Je mladsi a proto jsem se celkem dlouho branila tomuto vztahu. jsme spolu tedy 4 a 1/2 roku. Pritel je samovytaceci typ a ja jsem takovy ten klidas co se nerad hada. Proto kdyz se zacne hadat,tak se dohada i sam. :D Nyni byl na 14 dni doma v CR a nastala celkem jina situace. Kontaktoval svoji byvalou pritelkyni se kterou byl pred 11 lety. Chodili spolu 1 a 1/2 roku a rozesli se ne moc dobre. Tak misto privitani jsem musela prekousnout to ,ze kdyz jsem si k nemu sedla,nepustil mobil z ruky a psal si s ni az do 1 hodiny ranni.... na dotaz jestli je vsechno o.k. jsem dostala odpoved ze jo a ze si pise se svoji ex. ze si maji spolu o cem povidat. I to respektuji,bohuzel jsem se podivala na displej o cem si pisou. Pravda dozvedet se ze je jeho zenou zivota a ze se mu zakousla hluboce do srdce nebylo asi to nej co jsem se chtela dozvedet. Po dvou dnech stale konverzace... priklad sedime spolu u televize koukame na film a telefon neustale prinasi nove a nove zpravy. tak ja koukam a drahy si pise se svou ex. Vim ze se to nedela a tak jsem se podivala na emailovou konverzaci. No nestacila jsem se divit,tolik krasnych slov jsem neslysela ani kdyz jsme spolu zacali chodit. Slecna ma pritele, psala ze nebudou ublizovat nikomu jinemu,ze je to vuci nam partnerum nefer...jak krasny krok, kdyz na druhe strane flirtuje a oplaci lichotky lichotkama. Myslim si ze je otazkou casu,kdy si budu moct pilovat parohy . Na dotaz co ke me citi, tak mi odpovedel,ze nevi,ze si neni jisty. Rozhodne to neni kvuli ni,protoze nam to skripalo uz pred tim. tak jsem byla asi slepa a hlucha. Bojim se te zmeny,miluju ho ale vsechno tohle me srazilo na kolena. Nechci zebrat o lasku,planovali jsme si spolecnou budoucnost,kupujeme byt v cr a ted je vse v troskach,byt jsme jeste nesplatili zacli jsem spolu podnikat a jak mi rekl, ze nevi co by jsme udelali s firmou a bytem kdyby jsme se rozesli...znelo to dost uboze. Pripadam si ze jsme byli spolu 4 roky z duvodu jeho studii,kdy diky me mohl v klidu studovat. Stehovat se nemam,ze pry nam to neprospeje a nebudeme si to moct vyresit. Vcera z neho vypadlo,ze dostal pujcku v cr na studium posledniho roku.Takze pocitam ze asi jeste rok se budem placat ve vztahu nevztahu..... Mam zaklapnout vika a nebo mi poradite jak tento kruh vyresim? Diky za odpoved :D

Dobrý den, veškeré dotazy, prosím, posílejte skrz náš formulář. Je to hlavně pro Vaše bezpečí a zachování soukromí a anonymity.
Děkujeme

Dobrý den, je mi téměř 19 let. Jako malé dítě jsem měla nadváhu ( není se čemu divit když mi moje matka byla schopná dát k svačině např: 3 lipánky a neustále mě cpala různými sladkosti, to jí nemám za zlé.. z jedné strany chápu že mi chtěla dopřát jako hodná maminka..ale taky by měla vědět že.. Všeho s mírou!! I přes to že viděla jak vypadám.. cpala mě dál a dál.. i přes to že už ve školce se mi děti posmívaly.. Bohužel já jako malé dítě neměla ani tušení že se tloustne právě z jídla.. a děti samozdřejmě sladkosti neodmítnou).. Roky na Základní škole byly mé nejhorší v celém životě.. Nadváha se se mnou táhla dál.. i přes to že jsem byla sportovně založené dítě.. a dělala různé aktivity. Byla jsem šikanovaná jak mojí celou třídou, třídní učitelkou ale i celou školou.. Každý mě ponižoval, říkaly mi tlusté prase, nikdy mi neřekli jménem, když jsem šla okolo někoho.. každý na mě jen chrochtal, pár mích spolužáků mě i mlátilo kvůli tomu jak vypadám.. v deváté třídě už jsem to psychicky opravdu nezvládala a tak ... nevím proč ale začla jsem tak nějak divně přemýšlet.. než jsem šla do školy nich jsem nejedla, protože jsem si myslela že kdybych něco snědla.. bylo by to na mě vidět a byly by na mě ještě zlejší.. a tak jsem byla až do večera hlady.. ovšem přišla jsem domů spadl na mě všechen stres a já dokázala sníst obrovské hromady tučného jídla... a tak jsem to dělala dlouhou dobu než jsem se dopracovala na 92kg při mojich 167cm.. Ten den co jsem se vážila byl jako z hororu, doteď to mám před očima... ale byl to den s kterým se mi převrátil i celý můj život... Když jsem vyšla základní školu začala jsem hubnout, svou silnou vůlí, neustálým hladověním a pohybem jsem se dostala na 63kg.. Pamatuju si že v tu dobu jsme jely v létě na dovolenou do Maroka a já už tam opravdu nechtěla vůbec nic jíst, jedla jsem jen opravdu malé množství a to jen když jsem musela.. Začala jsem být velmi plačtivá, pořád jsem si připadala příliž tlustá.. Když jsem jedla jen malé množství jídla tak moje střeva zlenivěla a já po návratu z dovolené jela rovnou k doktorce že už se ta zácpa nedá vydržet, doktorka mi předepsala laktulozový sirup, který mi pomohl.. Poté jsem se zvážila a vážila jsem o 2kg míň... na 61kg...Všimla jsem si že tím hubnu a tím to všechno začalo... Začala jsem užívat nadměrné množství různých projímadel.. Chtěla jsem všem zlým lidem okolo, rodině a hlavně sobě dokázat že já na to mám a že dokážu zhubnout.... hubla jsem... hubla.. víc a vííc.. líbilo se mi jak si mě každý prohlíží a říká jak moc mi to sluší.. ale pro mě jsem pořád byla příliž tlustá.... v mojich 17ti letech jsem vážila 49kg to už byla podváha.. už mě píchalo i srdíčko, byla jsem unavená, nevypyla jsem denně víc než 100ml vody... ale já si připadala čím dál tlustší a tlustší a tlustší, přestala jsem menstruovat a tak mě matka vzala k doktorce na gynekologii.. To byl další z mých osudných dnů.. Paní doktorka řekla že ani nemůžu menstruovat když vypadám tak jak vypadám.. poslala nás na příjem do Nemocnice, kde si mě nechaly přes čtvrt roku s mentální anorexií.. Za celý pobyt v nemocnici jsem přibrala na 58kg.... váhu jsem si držela jen jsem v létě tajně zhubla na 54kg.... schováváním jídla nadměrným sportem a podobně.... Když jsme šly na kontrolu já jsem si přepisovala papírky s váhou jako že vážím 58kg, a když mi to procházelo měla jsem z toho obrovskou radost.. Po létě jsem se vrátila zpět na svých 58kg.. a váhu si držela.... Přes Vánoce jsem přibrala na 61kg což jsem psychicky neunesla a opět se zhroutila.. Zhubla jsem zpět na svých 58kg.. které si držím do těď... Ovšem docházím nejen k psycholožce ale bohužel i na psychiatrii, užívám antidepresiva a každý svůj den žiju ve strachu že stloutnu.. Moje matka a sestra mi neustále denodenně připomínají moje dětství: ´´ když si byla menší, tohle ti vždycky chutnalo, každej nemuže byt stejnej´´ tyhle kecy už nemůžu dál snášet, oni asi nepochopí že to co bylo už NIKDY nebude... Už nikdy nebudu tlustá... mám denně na talíři že jsem byla to tlustý dítě.... Mám takový pocit že mětce dělá dobře když třeba přiberu tak na ní vidím radost.... =( Můj život mě nebaví, někdy bych tu radši nebyla, možná že by to bylo pro všechny lepší, nevím co mám dělat... už budu do konce života ta co byla velmi tlustá)...Proč mi prostě nedá pokoj, proč nemůžu být jako jiné holky normální štíhlá holka a mít mámu které nevadí že jsem štíhlá... Předem děkuju za odpověď... =,(( Martina